..:: VERZE PRO TISK ::..
Magický drak:
Čarodějka z Daroaw
Každý kdo v něco věří má smysl života jasný. Židé věří v Boha. Křesťané v
Ježíše Krista. A někteří věří v magickou zemi. Duchovní země. Skrytá a
neporušená. Nikdo neví, kde se nachází. Kromě věřících. Ti tomuto místu říkají
Nebe. Každý si myslí že se tam setká s Bohem Hospodinem a Ježíšem Kristem. Ale
co když je Duchovní země a Nebe úplně něco jiného? Jediné vysvětlení pochází ze
staré knihy Magický ostrov. Je z 15. století a pořád hezky zachovaná. Ale jediné
písmo, které tam je umí jen jediný člověk na zemi. Tento člověk nemá jméno ale
je to čarodějka z Daroaw.
Byla temná letní noc.
Oblohu rozčísl mohutný blesk. Obloha ve světle blesku zfialověla. Na nebi byla
Mléčná dráha. Tak úžasná tak magická. Klid nádherný klid. Najednou ale něco
tento klid vyrušilo. Ze stromů se vznesly mraky kolibříků. Ozvalo se klapání
kopyt. Z lesa se vynořili jezdci s kuší. Byli dva! Zastavili se a pozorovali
oblohu. Najednou ve svitu měsíce se objevila silueta velkého zvířete. Letělo.
Najednou se ozval velký řev. Nesnesitelný až si museli lovci zakrýt uši. Jakmile
hluk ustal, vyrazili vpřed k poli. Po nich zbyla jen prašná stopa. Jeden
vystřelil! Mířil na to zvíře. Vypadalo to, že se trefí, ale zvíře udělalo přemet
ve vzduchu a šípu uhnulo. Ti lidé byli drakobíjci, kteří dostali za kůži, drápy,
ostny, maso a drakonit z draka velké peníze, které ale věčně propíjeli. Jeden z
drakobíjců se zastavil a do kuše vsadil hrst šípů. Asi mu došla trpělivost.
Vypálil na toho krásného zlatého tvora. Drak šípům neuhnul, i když se snažil,
zabodávaly se mu nelítostně do kůže a všude kapala z nebe krev. Drak se zřítil
na pole. Zvedla se obrovská vlna prachu a drakobíjci poznali, že drak se zřítil
a už se nepohybuje. Jeli přímo k němu. Zastavili, sesedli z koně a poplácali
koníky po krku. Koním ale začaly téci slzy a ty se třpytily ve světle měsíce.
Došli k drakovi a začali svými prsty přejíždět po kůži toho zvířete.
„Z toho bude peněz!
Koupím si lepší kuš a šípy! Potom zajdu k tý čarodějce a poprosím jí o nějaké
smrtelné kouzlo. Může být ještě ráda, že jsme jí neudali.“ Smál se první
drakobíjec.
„Sermele. Koukni na to
krásné zvíře. Já myslel, že ho zabijeme mečem. Tak i tak je to smrt, ale
důstojná. Ty jsi ho surově zabil. Zabíjíme meči a ne kuší.“ Řekl ten druhý menší
a asi i mladší.
„Norvele, je to jenom
zvěř a navíc peníze jsou potřebnější než život jednoho zabijáka.“ Řekl ten
první.
„Nemá cenu se s tebou
dohadovat, že jo?“
„Asi ne, ale to je
jedno. Řezník už čeká na další příděl a v suvenýrech nám za ty drápy, blány a
křídla dobře zaplatí a hlavně proč tu marníme čas? Drakonit by se mezitím mohl
roztéct!“
Vyztáhl kudlu a obratně
mířil k hlavě. Když narazil na kůži, udělalo se kolem draka modré silové pole a
drakobíjce úplně odmrštilo.
Z lesa se vynořila
postava a oči jí svítily barvou silového pole. Bylo zřejmé, že to ona ho ovládá.
Natáhla ruku směrem k druhému drakobíjci a odmrštila ho do dálky.
„Kilvere! Vzbuď se.
Prosím.“ Klapala na hlavu drakovi ta postava. Drak najednou otevřel oči a
rozhlédl se kolem sebe.
„Elissa Dragga? Děkuji
mockrát. Kde jsou drakobijci?“ Ptal se lidským hlasem drak.
„Jsou jen omráčení.“
Odpověděla.
„Nasedni!“ zakřičel
Kilver na Elissu a podíval se směrem ke staršímu drakobíjci, který se už zotavil
a nahmatal kuši. Elissa chvatně skočila na draka a dala povel k letu. Kilver se
vznesl do vzduchu a hmatně mával křídly. Drakobijci stříleli, ale marně. Kilver
měl na sobě ochranný štít. Drakobíjci už to vzdali a vyrazili naštvaně k městu,
aby se vyspali.
„Norvele! Vstávej.“
Křičel Sermel.
„Co zas?“
„Musíme k tý
čarodějnici. Snad nám pomůže.“
„Tak nač čekáme?“ Řekl
Norvel a oblékl se. Přehodil si přes rameno toulec se šípy a pro změnu si vzal
luk.
Kráčeli městem a
zabočili do temné uličky. Když se z ní vynořili, zašli za roh jednoho domu. Tam
se objevil malý vchod do krámku.
„Dobrý den čarodějko.
Máš nějaká kouzla na draky?“ Ptal se Seremel.
„A pan Seremel Holedras.
Myslela jsem, že to kouzlo uhybání stačilo. Co byste chtěli za další kouzlo?!“
Ptala se hubená dívka. Možná asi 20 let.
„Něco čemu se ta bestie
nevyhne a aby jí to sině poranilo. Ale vlastně ne....dej nám kouzlo do meče.
Nějaký led, kyselinu, oheň nebo smrtící jed. Cokoliv!!! Jen ať se ta bestie už
nezvedne!!!“ Práskl do stolu a silně se naklonil k dívce. Ta se však ani nehnula
a upřela na něj své fialové oči.
„To kouzlo nepomohlo?!“
Ptala se znovu čarodějka. Zřejmě trvala na své otázce, aby byla zodpovězena.
„Ne nepomohlo, tedy
vlastně ano, ale když jsme ho chtěli zapíchnout, odrazilo nás nějaké kouzlo.“
Vysvětloval Seremel, ale to mu do řeči skočil Norvel.
„A mě odhodila dál
nějaká postava! Zářily jí oči! Nevíš o tom něco?!“ Ptal se trhavě Norvel.
„Semitský les je
poslední dobou nebezpečný a já se snažím se mu vyhýbat. Jaká tedy chcete
kouzla?“ řekla klidně a z ruky jí vyšlehlo plno barev.
„Něco do meče. led,
kyselinu, oheň, jed. To je jedno. Prostě něco.“ Odvrátil se a ukázal na ni.
„Led by vám stačil?
-300°C by stačilo?“ Ptala se a z ruky jí vyšlehl pramen ledu, který ochladil
celou místnost až z krámku. Drakobíjci zmrzli.
„T....t...oo by st.tačil....l...o.“
Drkotal zuby Seremel. Čarodějka napřáhla ruku a mrštila led do meče, který měl
Seremel v ruce.
„Raději si vezměte tyto
rukavice, abyste nezmrzli.“ Řekla a podávala je Norvelovi i Seremelovi. Napřáhla
se k Norvolovu meči a začala do něj posílat prameny ledu. Meč se jasně bíle
rozzářil. Norvel i Seremel si raději nandali rukavice.
„Dělá to 300 zlatých.“
Řekla klidně.
„A co když je teď
nemáme? Hmm?“ Řekl drze Seremel.
„Máte.“ Řekla a nepatrně
pohnula rukou. Do vzduchu se vznesl váček plný peněz přímo z boku Seremela.
„Tyhle ti nedáme!
Potřebujeme je na další věci!“ Sáhl po váčku a upnul si ho k boku.
„Na pití?“ Řekla
čarodějka.
„Ne! Dáme ti drakonit,
nebo něco z té potvory.“ Řekl Seremel.
„Jestli je nepřinesete,
zabiju vás.“ Řekla pomalu.
„Hmmm fakt? Už se těšim.“
Řekl drze Norvel a vytáhl meč z pochvy a mířil na ní. Z nenadání se začal třást
strop, až se najednou hroutil na ně. Norvel i Seremel uskočili, ale řízlo je to
do zápěstí.
„Tohle už nedělej, jinak
tě udáme!!“ Řekl Seremel a zbaběle prchali pryč. Čarodějka se zasmála a zazářily
jí oči v barvě, kterou viděli drakobíjci v noci. Zářily barvou silového pole,
které ochránilo hodného draka před záhubou.
Konec první
části
Tato povídka je chráněna autorským zákonem, bez svolení autora není možno ji kopírovat a dále šířit !
http://www.orberis.cz